Každý rok, jak se denní světlo zmenšuje a stromy jsou holé, vznikají debaty o morálce lovu. Lovci považují pronásledování a zabíjení jelenů, kachen, losů a dalších lomů za humánní, nezbytné a přirozené, a tedy za etické. Kritici odpovídají, že lov je krutý a zbytečný čin, za který by se člověk měl stydět.
Jako nehunter nemohu říci nic o tom, jaké to je zastřelit nebo chytit zvíře. Ale jako student filozofie a etiky si myslím, že filozofie nám může pomoci objasnit, systematizovat a vyhodnotit argumenty na obou stranách. A lepší smysl pro argumenty nám může pomoci mluvit s lidmi, s nimiž nesouhlasíme.
Tři důvody pro lov
Jednou z ústředních otázek je, proč se lidé rozhodnou lovit. Environmentální filozof Gary Varner identifikuje tři typy lovu: terapeutický, živobytí a sport. Každý typ se vyznačuje účelem, kterému má sloužit.
Terapeutický lov zahrnuje úmyslné zabíjení volně žijících zvířat za účelem zachování jiného druhu nebo celého ekosystému. V jednom případě, Project Isabella, ochranářské skupiny najaly střelce, aby v letech 1997 až 2006 vymýtili tisíce divokých koz z několika ostrovů Galapágy. Kozy nadměrně spásaly ostrovy, ohrožovaly přežití ohrožených želv Galapág a dalších druhů.
Samozásobitelský lov je úmyslné zabíjení divokých zvířat, aby se lidem poskytla výživa a materiální zdroje. Dohody, které umožňují domorodým americkým kmenům lovit velryby, jsou částečně ospravedlněny existenční hodnotou, kterou zvířata mají pro lidi, kteří je loví.
Naproti tomu sportlovodkazuje na úmyslné zabíjení divokých zvířat pro potěšení nebo naplnění. Lovci, kteří jdou po jelenech, protože považují tento zážitek za vzrušující, nebo proto, že chtějí, aby se parohy namontovaly na zeď, jsou sportovní lovci.
Tyto kategorie se vzájemně nevylučují. Lovec, který pronásleduje jelena, protože se mu líbí zkušenost a chce dekorativní parohy, může také mít v úmyslu konzumovat maso, vyrábět kalhoty z kůže a pomáhat kontrolovat místní populace jelenů. Rozdíly jsou důležité, protože námitky proti lovu se mohou měnit v závislosti na typu lovu.
Co lidem na lovu vadí: Škoda, nutnost a charakter
Kritici často tvrdí, že lov je nemorální, protože vyžaduje úmyslné ubližování nevinným tvorům. Dokonce i lidé, kterým se nelíbí rozšíření zákonných práv na zvířata, by měli uznat, že mnoho zvířat je vnímavých – to znamená, že mají schopnost trpět. Pokud je špatné způsobovat nechtěnou bolest a smrt vnímající bytosti, pak je špatné lovit. Tuto pozici nazývám "námitkou proti újmě".
Pokud by byla námitka proti újmě správná, vyžadovala by, aby obhájci oponovali všem třem druhům lovu, pokud nelze prokázat, že dotyčné zvíře postihne větší škodu, pokud nebude loveno - například pokud bude odsouzeno k pomalému zimnímu hladovění. Ať už je cílem lovce zdravý ekosystém, výživná večeře nebo osobně naplňující zážitek, lovené zvíře zažívá stejnou škodu.
Pokud je však způsobení nežádoucí újmy nutně špatné, pak je zdroj škody irelevantní. Logicky by se každý, kdo se zaváže k této pozici, měl také postavit proti predaci mezi zvířaty. Když lev zabije gazelu, způsobí to gazele tolik nechtěného poškození, jako by to udělal každý lovec - ve skutečnosti mnohem víc.
Jen málo lidí je ochotno zajít tak daleko. Místo toho mnoho kritiků navrhuje to, co nazývám "námitkou proti zbytečnému ublížení": je špatné, když lovec zastřelí lva, ale ne když lev mauls gazelu, protože lev potřebuje zabít, aby přežil.
Dnes je těžké tvrdit, že lidský lov je nezbytně nutný stejným způsobem, jakým je lov nezbytný pro zvířata. Námitka proti nezbytné újmě tvrdí, že lov je morálně přípustný pouze tehdy, je-li nezbytný pro přežití lovce. "Nezbytné" by mohlo odkazovat na nutriční nebo ekologickou potřebu, která by poskytla morální krytí pro obživu a terapeutický lov. Sportovní lov však téměř ze své podstaty nelze tímto způsobem bránit.
Sportovní lov je také zranitelný vůči další kritice, kterou nazývám "námitka charakteru". Tento argument tvrdí, že čin je opovrženíhodný nejen kvůli škodě, kterou způsobuje, ale kvůli tomu, co odhaluje o herci. Mnoho pozorovatelů považuje odvození potěšení z lovu za morálně odporné.
V roce 2015 to zjistil americký zubař Walter Palmer poté, co jeho africký lov trofejí vyústil ve smrt lva Cecila. Zabití Cecila nezpůsobilo žádné významné ekologické škody a i bez lidského zásahu pouze jeden z osmi lvích samců přežije do dospělosti. Zdálo by se, že znechucení Palmerem bylo přinejmenším stejnou reakcí na osobu, za kterou byl vnímán – na někoho, kdo platí peníze za zabíjení majestátních tvorů – jako na škodu, kterou napáchal.
Lovci, které znám, nedávají moc na "námitku z charakteru". Za prvé, poukazují na to, že člověk může zabíjet, aniž by lovil, a lovit, aniž by zabíjel. Opravdu, někteří nešťastní lovci jdou sezónu za sezónou, aniž by si vzali zvíře. Za druhé, říkají mi, že když dojde k zabití, cítí pochmurné spojení s přírodním světem a úctu k němu, ne potěšení. Nicméně, na určité úrovni si sportovní lovec užívá zážitek, a to je jádro námitky.
Je lov přirozený?
V diskusích o morálce lovu někdo nevyhnutelně tvrdí, že lov je přirozená činnost, protože se jí do určité míry zabývají všechny předindustriální lidské společnosti, a proto lov nemůže být nemorální. Koncept přirozenosti je však neužitečný a v konečném důsledku irelevantní.
Velmi stará morální myšlenka, sahající až ke stoikům starověkého Řecka, nás nabádá, abychom se snažili žít v souladu s přírodou a dělat to, co je přirozené. Víra ve spojení mezi dobrem a přirozeností přetrvává dodnes v tom, že používáme slovo "přírodní" k uvádění produktů a životního stylu na trh – často velmi zavádějícími způsoby. Věci, které jsou přirozené, mají být dobré pro nás, ale také morálně dobré.
Odhlédneme-li od výzvy definovat "přírodu" a "přirozenost", je nebezpečné předpokládat, že věc je ctnostná nebo morálně přípustná jen proto, že je přirozená. HIV, zemětřesení, Alzheimerova choroba a poporodní deprese jsou přirozené. A jak satiricky poznamenal The Onion, chování včetně znásilnění, infanticidy a politiky moci-dělá-právo je přítomno v přírodním světě.
Tvrdé konverzace
Existuje mnoho dalších morálních otázek spojených s lovem. Záleží na tom, zda lovci používajíkulky, šípy nebo nástrahy? Je zachování kulturní tradice dostatečné k ospravedlnění lovu? A je možné se postavit proti lovu a přitom stále jíst maso chované na farmě?
Jako výchozí bod však, pokud zjistíte, že máte jednu z těchto debat, nejprve určete, o jakém druhu lovu diskutujete. Pokud váš partner má námitky proti lovu, pokuste se najít základ pro jeho námitku. A věřím, že byste měli přírodu držet mimo ni.
Nakonec se pokuste argumentovat s někým, kdo má zásadně odlišný názor. Konfirmační zkreslení – neúmyslný akt potvrzení přesvědčení, které již máme – je těžké překonat. Jediný protijed, o kterém vím, je racionální diskurs s lidmi, jejichž konfirmační zkreslení je v rozporu s mým vlastním. Konverzace
Joshua Duclos je doktorandem na katedře filozofie Boston University College of Arts & Sciences.
